Včera jsem se ve Sněmovně asi střelil do nohy. V nejlepší víře. Ale stejně - obávám se, že to moc nepomohlo. Vysvětlím:
V Česku je kolem 40 000 dětí, pro které nejsou místa ve školkách. Proto zakládáme Sto skupin.
MŠMT počítá jen děti od 3 do 6 let. Tj. když k nim připočtu i jednoleťáky a dvouleťáky (školková hantýrka), je to cca 70 000 dětí, které se do školek nevejdou a rodiče s nimi musí zůstat doma.
Teď přes léto v tichosti prošla vyhláška o požární bezpečnosti, která nově zpřísňuje pravidla pro dětské skupiny:
📌 Musí přidat víc požárních čidel a hasicích přístrojů (ok, ok)
📌 Nesmí být výš než v přízemí (to už je diskutabilní - v Neměcku nebo v Rakousku to klidně jde)
📌 Skupinky nad 12 dětí musí mít nově dva samostatné únikové koridory
A to je problém. Ze současných cca 1 500 dětských skupin v Česku jich podmínku pro dvě únikové cesty cca 200 - 400 nemůže splnit. Většinou proto, že jsou prostorách, které to neumožňují (třeba v centrech měst, která jsou památkově chráněná, takže druhé únikové dveře nikde vybourat nemůžete).
Všechny naše skupiny v sítí Sto skupin už tuhle novou vyhlášku splňují, takže nás se to vlastně netýká. Ale těch 200-400 dětských skupin, které ji nebudou moci naplnit, asi prostě zanikne. Slovy úředníků ze včerejška: "Nebude jim dále prodloužena registrace služby péče o dítě v dětské skupině".
Rozumím. Bezpečí dětí je extrémně důležitá věc a nikdo netvrdí, že bychom měli budovat nebezpečné dětské skupiny. Ale absolutní bezpečnost není možné garantovat nikdy a to, co bychom měli hledat, je rozumný a fungující kompromis mezi bezpečností a dostupností míst ve školkách a dětských skupinách.
Tyhle dětské skupinky bez problému fungují už roky a najednou je to problém a mají zavřít?
Tak jsem se včera zeptal:
"Není vyhláška, díky které má zaniknout až 1/4 všech dětských skupin v Česku, které v pohodě fungují už roky, zbytečně přísná? Obzvlášť když nikde v Evropě tak přísné podmínky nejsou?"
A to jsem asi neměl dělat.
Takový sekec jsem dostal naposledy snad na základní škole. A dost rychle jsem pochopil, že tohle téma prostě není k diskusi. Sice nevím proč, ale zjevně to tak je.
Mohl jsem to formulovat líp.
Měl jsem začít slovy "Díky moc za pozvání. Moc si vážíme toho, že u nastavování pravidel pro dětské skupiny můžeme být a můžeme předávat zpětnou vazbu z praxe. Bezpečí dětí je samosebou na prvním místě a moc si vážím všech, kdo dělají správu věcí veřejných tak zodpovědně..."
Ale upřímně jsem předpokládal, že proto tam jsme všichni. Abychom vytvořili nejlepší systém předškolní péče a vzdělávání pro děti i jejich rodiče v Česku. A že hledáme cestu, jak táhnout za jeden provaz.
Po včerejšku mám pocit, že to tak možná není. Nevypadalo to jako diskuse na téma "Jak bychom mohli nastavit bezpečné a férové podmínky pro všechny."
A nebo jsme si včera prostě nerozuměli.
Snad je to ta druhá varianta.
Ať tak či tak, příště přijdu připravenější.
Krásný den!
🌷
PS:
Technická poznámka pod čarou: Diskuse o zákoně a o vyhláškách je daleko složitější, než se zvenku zdá. Mám ohromný respekt k lidem, kteří se snaží správu věcí veřejných dělat dobře a zodpovědně. Za včerejší kulatý stůl děkuju hlavně Pavle Pivoňka Vaňkové (PirSTAN), Olze Richterové (Piráti) a Věře Kovářové (Starostové a nezávislí).
Tuhle frustraci TAK dobře znám. Jsem zvyklá se pohybovat v prostředí, kde si řekneme, co je cíl, vymyslíme, jak ho nejlépe dosáhnout (a klidně se u toho přátelsky dohádáme) a zamakáme. Takže občas taky narazím na bariéru odlišného tempa, jazyka a ... řekněme... kmenových tradic 😎
Dobrá zpráva je, že zatím vždycky se ukázalo, že když člověk zpomalí a přejde na společný jazyk (nebo najde tlumočníka), zjistí, že ten druhý kmen to myslí vlastně taky dobře, a nakonec se to zvládne. Akorát délka a energetická náročnost toho procesu je fakt frustrující. Takže držím pěsti a přeju pevné nervy. 🍀