Úspěchy, které bychom měli slavit, ale neslavíme
Na den přesně před dvěma lety jsem poprvé v životě zvládnul TGU (Turkish Get-up) se 40kg kettlebell. Dokonce jsem k tomu napsal svůj úplně první článek na LinkedInu. Dělal jsem na tom přes rok a měl jsem radost jako hrom. Bylo mi třiatřicet a v životě jsem nebyl silnější. Fajn pocit. A pak jsem si hned v lednu poranil zápěstí a půl roku necvičil. Au.
Moje první TGU se 40 kg (2021)
Respektive myslel jsem si, že jsem si poranil zápěstí. Ale, ne. Na fyzioterapii někdy v únoru se ukázalo, že si za to můžu sám. Moc jsem spěchal. Z nuly na 40 kilo jsem se dostal za rok a moje vazy se na to nestihly adaptovat. Tak jsem se dozvěděl, že vazy rostou výrazně pomaleji než svaly a člověku se může stát, že zesílí příliš rychle a nějaký vaz si přetrhne. Zvláštní. Ale je to tak.
Naštěstí jsem si nic neurval, ale i tak mě to vyřadilo ze cvičení na víc než půl roku. Taky jsem si všimnul, že nechytám věci do levé ruky. Nedržím se levou za jízdy v tramvaji a taky že mě bolí zápěstí, když si zavazuju tkaničky. Pořád mi bylo třiatřicet, ale připadal jsem si tak na sedmdesát.
Vážně mě to naštvalo. Jsem jinak dost flegmatik, ale je jedna věc, co mě dokáže fakt vytočit. Vlastní blbost. A tohle byla jen a pouze moje chyba. Tak jsem sklopil uši, objednal se na fyzioterapii a začal na tom pracovat. Kompletně jsem přenastavil tréninky, ještě víc vyladil techniku, přidal nové kompenzační cviky a - o dva roky a stovky hodin tréninku později - jsem se dostal přesně na stejné místo, kde jsem byl, když mi bylo třiatřicet.
Úplně stejné TGU, ale o dva roky později (2023)
Mohl jsem být chytřejší a tyhle dva roky rehabilitace si ušetřit?
Možná jo.
Byly to dva ztracené roky?
Ani náhodou.
Hodně jsem se naučil a snad jsem i pokornější. A taky mě u toho napadlo:
Jaké úspěchy neslavíme, i když bychom měli?
Řeším to už delší dobu a pořád mi to nejde. Zapomínám, nestíhám. Vždycky je dvacet důležitějších věcí na práci, než něco slavit. Ale přál bych si to umět líp. Tak si sem pro sebe i pro ostatní uložím pár otázek k úspěchům a oslavám:
Co se vám letos podařilo a zapomněli jste to oslavit?
Co se vám letos nepovedlo, ale dostali jste se z toho?
Jak to můžete oslavit ještě dnes?
Komu kolem vás se podařilo něco, co si zaslouží oslavu?
Jakou nejmenší oslavu můžete vymyslet, aby ostatním udělala radost?
Může být pozvání na kafe nebo telefon “jen tak” taky malá oslava?
Jsou věci, které jste se rozhodli neudělat, a rozhodně by zasloužily oslavu?
Na jakou oslavu se nejvíc těšíte a proč?
Jakou nejobyčejnější věc můžete chtít oslavit?
A co můžete udělat pro to, abyste měli příští rok víc důvodů k oslavám?
Já zatím pořádně neslavím ani vlastní narozeniny. Mám je 14. prosince, což se fakt nehodí, ale letos to vyšlo. Kamarádi mi uspořádali krásnou oslavu - až mě vyvedlo z míry, jako mi to udělalo radost. A ještě jsem napsal tuhle narozeninovou úvahu, ze které se stal můj třetí nejčtenější text za celý rok. Asi na těch oslavách něco bude.
Tak ještě obrázek pro inspiraci:
Takže jaké úspěchy bychom měli slavit, ale neslavíme?
Krásný den!
🌷