Potřebujeme víc lidí jako je Nina F. Jaganjacová

S Ninou jsem se potkal před devíti lety v Pražském HUBu a od té doby jsme se neviděli. Čas letí. Upřímně si ani nepamatuju, co tehdá dělala. Ale když jsme se před 14 dny potkali v rámci výzkumu kvality a dostupnosti zdravotní péče v Česku (jedno z témat, na kterých teď děláme v Q Designers) s Tomášem Šebkem, někdo pak zmínil, že by bylo fajn potkat se ještě s Ninou.

Viděl jsem ji na seznamu expertů a říkám si “Jé Nina, tu znám :) Můžu tenhle rozhovor udělat já?” Rovnou jsem jí napsal a o týden později jsme se potkali na kafe.

První dojem: “Wow, Nina vypadá stejně dobře jako před devíti lety. Možná dokonce líp. Jak to asi dělá?” říkám si v duchu, když jdu k ní ke stolu.

“Ahoj Nino, rád tě vidím!” otevírám diskusi. “Já tebe taky. Long time no see. Jak se daří :)” usmívá se Nina.

“Je toho hodně, ale mám radost…” nadechuju se, abych pořádně odpověděl a nebyl z toho jen povrchní smalltalk. Ale do toho Nina rovnou vypálí:

“Povídej co všechno děláš! Vidím jak zakládáte školky, jak opravuješ chalupu a ještě něco s Tomášem Šebkem..?”

Zajímavý, říkám si. Školky, chalupa a pak něco dalšího. Člověk sedm let staví inovační studio, a to se ani nedostane na seznam? Ale v pohodě. Je jasný, že školky jsou daleko větší téma než inovace a stejně jsem vždycky doufal, že nás naše projekty přerostou. 

“To je tak...” vysvětluju, “...ve studiu teď děláme výzkum několika nových témat a hledáme v nich problémy, které stojí za to řešit. Jedno z nich je kvalita a dostupnost zdravotní péče v Česku, a proto jsem tě požádal o rozhovor. Můžeš mi za sebe shrnout, jaké vidíš problémy ve zdravotnictví a ve zdraví Čechů obecně?”

“Kolik máš času?” usměje se Nina. “Na tohle téma můžu mluvit klidně tři hodiny.”

Tři hodiny jsem bohužel neměl, ale příštích 90 minut jsem seděl na židli s otevřenou pusou, poslouchal Ninu a snažil se dělat si zápisky. Byl to zážitek. Ale nejdřív něco o ní:

Kdo je Nina Formánek Jaganjacová

Pochází ze Sarajeva, ale vyrostla v Praze. Oba její rodiče jsou lékaři - táta je traumatolog v Motole a mamka má vlastní ordinaci zaměřenou na interní medicínu a geriatrii.

Bakaláře vystudovala v Praze (Busienss Management) a pak rovnou MSc (Master of Sciences) na London School of Economics se zaměřením na demografii, vývoj populace, seuxální a reprodukční zdraví a další témata. 

Během bakaláře zároveň absolvovala stáž v UNICEF a během masters studia misi Českého Ministerstva zdravotnictví v UN v New Yorku.

Během toho zároveň dělala projektovou manažerku SOS vesniček v bývalé Jugoslávii v neziskovce Lastavica.

Dva roky pracovala jako datová analytička v ordinaci interní medicíny, geriatrie a nutriční medicíny.

Pak navázala pětiměsíční stáží v Evropské komisi, konkrétně části, která se zaměřuje na posílení  zdraví celé Evropské populace.

Všechno tohle najdete u Niny na LinkedInu a jestli počítám správně, tak když jí bylo kolem 25 let, měla za sebou krom studií v Praze a Londýně ještě reálné pracovní zkušenosti z Ministerstva zdravotnictví, UN, Evropské komise a UNICEFu.

Wow.

Pak založila HealthBase - aplikaci, která lidem umožňuje hlídat všechny informace o svém zdraví na jednom místě a sdílet s lékaři vše, co potřebují.

A taky založila Sifty. Neziskovku, která dělá dělá preventivní péči skrz vzdělávání. Analyzují data o zdraví a zdravotnictví a dělají z nich informace srozumitelné pro veřejnost. Třeba:

• Infografiku Jak se připravit na návštěvu u lékaře do ordinací

• Infografiku OBEZITA a na co má vliv?

• Desatero o léčivech pro všechny

• Instagram o prevenci, rakovině a plodnosti s tisícovkami sledujících

• Knihu Příběhy o rakovině

Wait. What?!

Ano. Nina napsala knihu.

Příběhy o rakovině

Spousta lidí už má s rakovinou zkušenost. Jedna z věcí kterou si pamatuju z let, kdy táta procházel onkologickou léčbou, byla nedostupnost a nepřístupnost informací. Jak se připravit na chemoterapii? Jíst předtím nebo nejíst? Jak dlouho to bude trvat a jak mi potom bude? Můžu si vzít někoho s sebou? Budu pak ležet v nemocnici, nebo odejdu domů po svých..? 

Tyhle zdánlivé prokotiny zásadně ovlivňují život pacientů i jejich rodin, ale doktoři je často nestíhají řešit. Není to kritika, spíš popis reality. A právě na tyhle otázky knížka Příběhy o rakovině odpovídá pomocí příběhů skutečných lidí. Možná je i znáte: Eliška Podzimková, Ondřej Hes, Eva Samková nebo Chantal Poullain.

Pokud si knížku Příběhy o rakovině chcete koupit a podpořit tak Ninu a Sifty, klikněte sem.

A není to poslední knížka. Nina už chystá Příběhy o plodnosti.

Na co umřu? Co mě zabije?

Když jsme spolu včera mluvili o zdraví v Česku, Nina v jednu chvíli řekla:

Propagovat zdravý životní styl prostě není sexy. Proto jsem svoje přednášky pro školy nazvala “Co mě nejspíš zabije?”

A pokračuje: “Zeptám se třeba ve škole kluka, co má na lavici velkou Colu: 

“Tu vypiješ dneska celou? A piješ ji takhle každý den? Hmm…”

A on pak po přednášce přijde a ptá se, proč jsem se na to ptala. Trochu je vyděsit - to funguje. Ale nesmí se to přehnat, povyšovat se nad ně ani kázat jim co mají a nemají dělat, spíš jen vysvětlit na co všechno to pak může mít vliv.”

Potřebujeme lidi jako je Nina

Když jsem z kafe s Ninou odcházel, vzpomněl jsem si na Matěje, o kterém jsem napsal článek v rámci prezidentských voleb. Tehdá jsem ho spontánně nazval Potřebujeme lidi jako je Matěj. A teď mám pocit, že potřebujeme i víc lidí, jako je Nina.

Proč jsou média plná neštěstí a negativních zpráv, když po světě chodí lidi jako Nina a jejich příběhy by mohly inspirovat spoustu dalších?

Neměl by o takových lidech někdo psát?

A můžu to být já?

Mám v životě na lidi ohromné štěstí, tak toho zkusím využít a v sérii “Potřebujeme víc lidí jako …” pokračovat u sebe na blogu. Každý takový článek mě stojí 3-6 hodin času, ale bože, rozhodně to stojí za to. 

Nino, díky za včerejšek!

Díky za inspiraci, díky za to kdo jsi a co děláš. Potřebujeme víc lidí jako jsi ty.

Krásný den!
🌷

PS:

Nina má tři kluky. Jeden, tři a šest let.

Taky nechápete, jak to všechno zvládá?