Jan Sokol a žezlo Fakulty humanitních studií
Před rokem zemřel Jan Sokol. Filosof, překladatel, publicista, programátor, pedagog, signatář Charty 77, někdejší poslanec a ministr školství a kandidát na prezidenta republiky v roce 2003 (poslední protikandidát proti Václavu Klausovi). To se o Janu Sokolovi dočtete na Wikipedii.
Já chci ale sdílet příběh, který na Wiki nenajdete. Jan Sokol byl totiž můj profesor filosofie a jeden z nejsilnějších a nejinspirativnějších lidí, které jsem kdy poznal.
Fakulta hledání smyslu
Oficiální název je Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, ale když si z nás ostatní dělali legraci, FHS byla většinou Fakulta hledání smyslu nebo Fakulta Honzy Sokola.
Obojí je pravda. Když budete mít štěstí, skutečně tam můžete najít (aspoň část) smyslu života. A ano, Jan Sokol skutečně FHS spoluzaložil.
Přitom založit fakultu není jen tak. Potřebujete plán, studenty, budovu, profesory, akreditace, peníze, spoustu času... A to všechno se podařilo. Ale když měli po pár letech promovat první absolventi, objevila se zajímavá otázka:
Jak by mělo vypadat univerzitní žezlo?
Promoce je tradiční ceremoniál. A má svůj smysl. Věnujete roky studiu, přečtete stohy literatury (někdo ze spolužáků na FHS spočítal, že povinná literatura za první rok studia váží asi 12 kilo), musíte vydržet všechnu povinnou i nepovinnou socializaci, která k tomu patří... Nakonec nechcete jen dvě písmenka před jménem.
Chcete slavnostní ceremoniál. Chcete titul v tubusu. Chcete, aby vám děkan podal ruku, a chcete složit přísahu na žezlo. A taky chcete pozvat babičku, protože upřímně, stejně je to spíš pro ni než pro vás.
Tak se ukázalo, že nově založená fakulta bude potřebovat i své fakultní žezlo, jinak promoce nebudou fungovat. Jenže jak by mělo vypadat?
Žezla ostatních fakult jsou z 17. 18 . a 19. století
Kdybych žezlo FHS navrhoval, podíval bych se pro inspiraci na žezla ostatních fakult. Vychází z původně gotických insignií Teologické univerzity z 16. století a vypadají takhle:
Rektorské žezlo
Žezlo katolické teologické fakulty
Žezlo Matematicko-fyzikální fakulty
A tak dále... Pokud vás zajímají všechna žezla Univerzity Karlovy, jejich významy a historie, najdete je tady.
Pohled designéra
Design je proces spojování funkce a formy. Takže kdybych měl žezlo FHS navrhovat, nejdřív bych se ptal na funkce:
Jaké jsou funkce fakultního žezla
Mělo by se na něj dobře přísahat (takže žádné špičaté výstupky nebo jiné nepříjemné povrchy)
Mělo by se dát rozumně nosit (takže nic přes řekněme 120 cm)
Mělo by ideálně vydržet pár set let v provozu (takže asi tradiční a ověřené materiály)
Mělo by reprezentovat Fakultu humanitních studií, její poslání a misi
První tři jsou dost jasné zadání a všechna žezla na fotkách je asi splňují dobře. Ale čtvrtá funkce je oříšek. Jak správně reprezentovat poslání Fakulty humanitních studií? Mělo by žezlo moderní fakulty, která vznikla o stovky let později než třeba Matfyz být taky kovová tyč s pointou na špičce?
Poslání Fakulty humanitních studií
FHS se zabývá širokým spektrem věd o člověku a společnosti. Působí jako mezioborový spojovník filosofie, sociálních a humanitních disciplín s přírodními a lékařskými vědami o člověku na Univerzitě Karlově. Tak to stojí na webu. Měl jsem ale vždycky pocit, že skutečným posláním Fakulty Honzy Sokola je něco jako:
Umožnit lidem studovat věci v kontextu, který si dnešní svět zaslouží
Vytvořit prostředí, ve kterém bude možné vést diskusi napříč obory
Dát studentům příležitost převzít zodpovědnost za vlastní vzdělání
A možná nejdůležitější je respekt. Respekt k ostatním a jejich názorům. Respekt k vědění a ke kultuře. Respekt ke světu.
Kdybych měl formulovat misi FHS jednou větou, bylo by to něco jako:
“Dáváme lidem příležitost vzdělávat se v tématech napříč obory, aby mohli převzít zodpovědnost sami za sebe a začít zlepšovat svět i pro ostatní.”
(Není to oficiální mise; spíš shrnutí mého dojmu ze studia.)
Takže jak by mělo vypadat žezlo fakulty, která překračuje obory, učí lidi zodpovědnosti a respektu?
Žezlo FHS není z kovu. Je ze švestkového a lipového dřeva
Důležitá tu je symbolika. Hlavici tvoří pár dlaní a v nich jablko - symbol poznání. Nejen v Bibli, ale taky jako začátek Newtonovské fyziky.
Celé žezlo je ručně vyřezané ze švestkového a lipového dřeva v jejich přírodních barvách. A jen detail - lístek na špičce jablka - je pozlacený.
Autorem návrhu žezla je Václav Sokol. Výtvarník, grafik, ilustrátor a bratr Jana Sokola. Detaily zlacení dělal sám Jan Sokol, který se původně v roce 1951 vyučil zlatníkem.
Velikost člověka
Jan Sokol po několika letech zlatničení pracoval jako mechanik. V roce 1958 odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matfyzu. Mezi lety 1964–1990 pracoval jako programátor, pak jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů.
Tam byl jedním z hlavních architektů operačních systémů a pomohl najít uplatnění při programátorské práci lidem vyhozeným z různých zaměstnání (včetně pěti signatářů Charty 77). Vydal několik knih a řadu článků o programování a dál se zabýval různými odvětvími techniky (hodinářství, elektrotechnika, počítače), ale i botanikou.
V roce 1990 se stal členem redakční rady Přítomnosti, začal přednášet filosofii, antropologii a religionistiku a psát knihy. Kandidoval do senátu, stal se ministrem školství a založil FHS. Získal Řád čestné legie a přednášel na Harvardu.
Tady hodně čerpám z Wikipedie, protože většina z toho se stala předtím, než jsem se narodil. A mimochodem - Jan Sokol Wikipedii (narozdíl od spousty ostatních profesorů) podporoval, a během 14 let napsal 1 948 nových článků (!) a udělal přes 32 000 editací (!!).
Celkem napsal 23 knih, které vyšly i anglicky, německy, maďarsky a čínsky. Četl jsem z nich jen tři, ale rozhodně doporučím Malou filosofii člověka. Je v ní kapitolka o životě (má 12 stránek) a když jsem ji dočetl, nalistoval jsem o 12 stránek zpátky a rovnou ji dal celou znovu. Tak krásně je napsaná.
Tenhle příběh není o žezle
Když jsem dozvěděl, že Jan Sokol zemřel, překvapila mě ta emoce. Osobně jsme se neznali. Jsem jeden z tisíců, možná desítek tisíc studentů na jeho přednáškách. Ale vzalo mě to.
Málokoho si vážím jako jeho. Málokdo mě tak inspiruje.
Příběh o žezle je pro mě miniatura jeho životního příběhu. Je v něm respekt, zodpovědnost, krása, hloubka i vize. Je tam špetka vtipu. A málokdo ho zná. Proto jsem o něm chtěl napsat.
A taky proto, aby mohl inspirovat další.
Citace na závěr:
"Jsem přesvědčen, že nejhlubším a nejpevnějším základem morálky je vděčnost."
Jan Sokol