Jedna z nejlepších životních investic
I.
V kung-fu škole u Pavla Macka cvičím s přestávkami už deset let, a je to jedna z nejlepších investic, jakou jsem v životě udělal. I když k tomu připočítám, že každé pondělí a středu pálím hodinu času navíc cestou tam a zpět, protože to není nejblíž.
Představa většiny lidí o tom, co je kung-fu, je hodně daleko od reality. Ano, cvičíme sestavy, boucháme do pytlů, zvedáme železo, stojíme v postojích, jedeme full-contact sparring... Ale to jsou všechno nástroje.
Cíle jsou zdraví, síla, vitalita, osobní rozvoj a použitelnost v praxi.
Přenos do života. Možná i do života ostatních. Protože jak občas říká Pavel:
“Lepší být válečník v zahradě, než zahradník ve válce.”
II.
Já se chodím k Pavlovi učit ještě další věci. Jedna z nejdůležitějších je trpělivost. Došlo mi, že některé chyby dělám už deset let, a Pavel to se mnou ještě nevzdal. Možná proto, že na nich pracuju, a jiné už se mi podařilo napravit.
Věci chtějí svůj čas. (Tady mávám svému zarputilému a naivnímu 23-letému já.)
Když jsem se před lety naučil svou první sestavu a dal ji celou zpaměti (to trvalo měsíce), Pavel u toho byl. A povídá: "Super Jindro. Tak teď ještě tisíckrát, a pak to bude parádní."
Tisíckrát.
To není vtip. To je tradiční východní přístup. Dlouhá optika.
Je sestava, kterou cvičím už sedm let - z toho dva roky každý den. Tzv. Osm forem vnitřní kultivace, v kantonštině 內修八式 (cha, schválně, kdo tohle přečte). A jsou věci, které lidi v Číně cvičí celý život.
Protože spousta důležitých věcí má největší dopad až po dlouhé době soustředěné praxe.
Mimochodem podobný přístup v moderním pojetí razí James Clear v knížce Atomic Habits.
III.
Další co se učím ve škole bojových umění je kvalita.
Když přijde nováček, Pavel ho vždycky požádá, aby řekl, jaké má zkušenosti s pohybem nebo se sportem, co od cvičení u nás čeká, a aby udělal pár dřepů a pár kliků. A lidi jsou na tom různě. Většinou nic moc, ale nedávno třeba přišel kluk, který rovnou na prvním tréninku dal 30 dobrých kliků. To je vzácný. (Taky se pak ukázalo, že už rok chodí do KB5.cz, kde taky ví, co dělaj.) Ale ruku na srdce, pohybová dovednost a fyzička dnešní sedící počítačové populace je zoufalá.
Většina lidí nezvládá ani základy jako správně chodit, běhat, sedět, zvedat věci atp. Tak v nejlepší víře v lednu naběhnou do fitka a začnou dělat věci. Zvedat váhy, předkopávat, zakopávat, benčovat, kardiovat, crossfitovat... A když to odcházej zničený, tak to bylo správně.
Pitomost.
Pokud jste nikdy nezvedali, neběhali, necvičili, velmi pravděpodobně to neumíte. Nebudete to dělat správně. A když něco děláte špatně a se vší vervou pravidelně každý týden, jen násobíte chybu. Násobíte riziko. Neskončí to dobře.
Taky jsem před 10 lety běhal dvakrát týdně 12 km a trénoval na maraton, až jsem skončil u ortopeda. Postupně mi zakázal nejen běhat nebo lyžovat, ale taky všechno ostatní krom kola a plavání. A pak mě začalo bolet koleno i při jízdě na kole.
Dostal jsem se z toho tak, že jsem přestal poslouchat zákazy, přišel k Pavlovi do školy, a začal se učit hýbat správně.
Pak jsem v rámci jednoho programu udělal 3 600 dřepů za tři měsíce (to první, co mi ortoped zakázal), a od té doby už mě koleno nebolelo.
Kvalita. A pokora.
“Nejdřív je potřeba dělat věci správně, pak často, a pak teprve se zátěží"
To je taky Pavel Macek.
Taky vidíte, jak v businessu platí totéž?
A mimochodem - byl to tenhle program, co mi spravil koleno.
IV.
Možná nejsilnější věc, co se chodím učit do kung-fu školy, je spolupráce. Na tréninku je nás většinou kolem deseti. Nejmladší Bertičce je myslím osm (mrkněte na video) a nejstaršímu Vaškovi je 67 let ↓
Cvičí se mnou majitel IT agentury, profesor sociologie, ohýbač plechů nebo top manažer z nemocnice. Taky několik studentů a občas i jeden soudce.
Od každého se můžu něco naučit a každému bych rád pomohl, aby se něco naučil on. Lidi občas dělají stejné chyby, jako jsem dělal já před pěti lety. Super. Tady můžu pomoct. A já občas dělám chyby, které mi pomůže opravit člověk, co je na tréninku podruhé.
Cílem není odejít zpocený a s modřinami.
Cílem je odejít chytřejší, šikovnější, silnější a šťastnější. A to bez respektu a spolupráce nefunguje.
V.
Letos se mi to celkem dařilo, přestože jsem měl na jaře výpadek na dva měsíce (vymknul jsem si kotník v lese), a teď v prosinci další na tři týdny, protože Covid.
Ale naučil jsem se sestavu, na které dělám už několik let. Víc jsem poznal lidi, se kterými trávím tolik času. A dostal jsem se ze začátečnických 16 kg na 40 kg TGU na obě strany.
To jsem dal teď v pondělí. Poprvé v životě.
Takhle to vypadá:
Chtěl jsem dát letos polovinu vlastní váhy, což by bylo 44 kilo. Myslím že nebýt Covidu, povedlo by se mi to.
Nevadí. Dám to v lednu. Nebo v březnu.
Velké věci chtějí svůj čas. To si potřebuju občas opakovat.
VI.
Bude to znít jako klišé, ale ohromně si vážím toho, že můžu s takovými lidmi cvičit, a že se mnou Pavel ještě neztratil trpělivost.
Díky!
A citace na závěr:
“Whatever you want to do in your life, be strong first.”
Sakra se to hodí. Ať řídíte firmu, opravujete chalupu, nebo pomáháte někomu s kočárkem do schodů.
Krásný den!
🌷